Zpočátku byly papriky pro své zářivě červené plody pěstovány jako okrasné rostliny. Teprve o několik století později byly oceněny jako chutná zelenina a palčivé koření. Za svou ostrost děkuje „španělský pepř“ kapsicinu, látce obsažené především v semenech a v bělavých přepážkách plodu. K nejznámějším kořením pocházejících z těchto rostlin patří paprika a kajenský pepř.
Papriku získáváme ze zralých červených plodů papriky roční. Na rozdíl od zeleninové papriky se její úzké, špičaté plody nejprve suší a pak melou. Barva, aroma a stupeň ostrosti získaného prášku záleží na použité části plodu. Čím více semínek a dělících žeber je semleto, tím ostřejší je koření. Paprika je stejně jako černý pepř univerzálně použitelným kořením. Bez ní jsou nemyslitelné maďarské speciality – salámy, guláše, klobásy a perkelty. Hodí se ale i do jiných dušených pokrmů, do pokrmů ze zeleniny, tvarohu či sýra. V horkém tuku velmi rychle hořkne, ale zase v něm získá intenzivní vůni a chuť, proto ji necháváme v horkém tuku rozvinout nejvýše 30 vteřin.
Kajenský pepř se vyrábí ze sušených plodů odrůdy Capsicum frutescens a je zřetelně ostřejší než jeho příbuzná pálivá paprika. Podlouhlé plody okořeňují především indické, orientální a jihoamerické pokrmy. Kromě toho jsou nepostradatelné v ostrých směsích koření, jako je tabasco, omáčka chilli, sambal oelek a karí. Protože ostrost kajenského pepře se tepelnou úpravou zvyšuje, musíme jej dávkovat opatrně.
Mezi papriky patří rovněž různé malé plody, které se prodávají nakládané v octě a solném roztoku. I zde závisí ostrost a aroma na druhu a stupni zralosti. Například olivově zbarvené papriky anaheim mají jemnou chuť, na rozdíl od italských papriček peperoncini, které jsou středně ostré, nebo extrémně ostrých třešňových papriček či papriček ptačí oko.
