Majoránkou se koření především syté, tučné pokrmy. U nás hlavně zabijačkové pochoutky – vydatné polévky či jídla z jednoho hrnce, bramboráky atd. Není to jen z chuťových důvodů. Majoránka obsahuje určité hořčiny a třísloviny, které uklidňují žaludek a povzbuzují trávení.
Majoránka je rovněž nezbytná při kořenění některých uzenin. Dodává však pikantní nádech i lehčí stravě jako některým zeleninovým polévkám, telecímu masu a pokrmům z rajčat.
V době antiky oceňovali majoránku nejen jako koření, ale i jako symbol štěstí a lásky. Proto dostávali snoubenci při svatbě majoránkový věnec. Odvržení milenci se pokoušeli znovu získat svou vytouženou tak, že potřeli její dveře majoránkovým olejem. Rovněž řecké lékařství pokládalo toto koření za pomocný prostředek v záležitostech lásky a doporučovalo „málo schopným“ manželům víno okořeněné majoránkou. Účinky podporující milování nepocházely podle mýtů jen tak odněkud – bylina nebyla zasvěcena nikomu menšímu než bohyni lásky Afroditě.
