Recepty Na Doma.cz

Alkoholické nápoje jako ochucovadla pokrmů

Sun, 05 Feb 2012 19:52:00 +0100

Jako zajímavá ochucovadla pokrmů lze použít i některé druhy destilátů a likérů.

Několik lžic koňaku zvýrazní aroma omáčky, třešňovice ochutí ovocné saláty a přidání rumu do jemných cukrárenských náplní stejně jako do zákusků a pečiva netřeba ani zvlášť zdůrazňovat.

Likéry jsou součástí zmrzlin a krémů. Alkohol je nepostradatelný při flambování například palačinek, ale v některých krajích i různých masových a drůbežích pokrmů. Chuť páleného lihu a magická síla plamene přímo před konzumentem dodává jídlům nejen zvláštní aroma, ale zároveň působí i jako obřad, který vyvolá příjemnou náladu při očekávání připravovaného jídla.

Víno, pivo, likéry a další lihoviny jako ochucovadla

Nápoje na bázi alkoholu mají i rozmanité kulinářské použití. Velmi mnoho vynikajících pokrmů získá osobitou chuť, když se připravují právě s těmito ingrediencemi. Různé druhy vína a piva je možné přidávat zejména do pikantních polévek, jater, pečení, omáček, ryb, drůbeže, zvěřiny, různých šťáv, skopového masa i ovocných salátů.

Červené víno a tmavé pivo používáme většinou při přípravě tmavých pokrmů, gulášů, perkeltů, zvěřiny, zatímco bílé víno a světlé pivo patří do polévek, bílých omáček, drůbeže a ryb. Víno a další lihoviny mohou být vhodným přídavkem v různých nálevech při nakládání masa. Víno dodává sytost dlouho se vařícím pokrmům, zatímco ovocné a ořechové likéry je možné přidat až v poslední chvíli nebo s nimi jídlo na zvýraznění chuti flambovat. Různé lihoviny a brandy jsou dobré v marinádách a dezertních kávách. Bez složité přípravy je také možné jimi přelít ovoce nebo zmrzlinu jako jednoduchý dezert.

Zálivky do salátů

Mon, 30 Jan 2012 18:36:00 +0100

Rafinovanost salátu stojí a padá se zálivkou. Ať prostá a jednoduchá, nebo rafinovaně vytříbená, vždy je důležitá jakost a vyváženost přísad.

Základním požadavkem dobré zálivky je kvalitní ocet a olej. Kombinace různých octů a olejů nám umožňuje měnit chuť salátů a spolu s velkým množstvím druhů zeleniny a jiných surovin dává nekonečné možnosti experimentování. Do zálivek jsou vynikající především vinné octy, ovocné a ochucené octy. Přidáváme jen malé množství, aby svou chutí pouze zdůraznil chuť zeleniny a jiných surovin v salátu, aniž by ji potlačil. Z olejů se do zálivek nejlépe hodí olivový olej, ořechový olej nebo pikantní čili olej. Na zálivku lze také použít slunečnicový a sójový olej.

Přísady klasické francouzské salátové zálivky vinaigrette jsou ocet, olej, dijonská hořčice, pepř a sůl. Je výborná především na nejrůznější listové a zeleninové saláty. Stejně vhodné jsou i lehké smetanové zálivky ze sladké nebo zakysané smetany, z creme fraiche či z jogurtu, jehož podle přání můžeme ochutit trochou hořčice, křenu, kečupu, čerstvými bylinkami nebo jiným kořením.

Na bramborové a těstovinové saláty a vařenou zeleninu se dobře hodí majonéza, kterou můžeme rovněž ochutit.

Příprava octové zálivky vinaigrette:

Potřebujeme:

- olej a ocet v poměru 1:3

– sůl, pepř

– citronová šťáva

– dijonská hořčice

Všechny přísady kromě oleje dáme do misky, důkladně promícháme, pak přidáme olej a rozšleháme, až se vše dobře spojí. Zálivku můžeme vázat žloutkem. Podle chuti ji můžeme doplnit dalším kořením a bylinkami.

K chuťově méně výrazným druhům salátů podáváme vždy jemný dresink a naopak k salátům s výraznou chutí patří pikantnější zálivky.

Přírodní životabudič

Fri, 27 Jan 2012 18:26:00 +0100

Energie a povzbuzení nehledejte pouze v lékárně, ale raději v přírodě.

Banán:

Je ideálním zdrojem vlákniny a energie. Patří mezi zásobárnu vitaminů A, K, skupiny B a ovocných kyselin. Obsahuje vysoký podíl minerálů jako je draslík a hořčík. Díky svému latinskému názvu MUSA MUSA přinese dostatek elánu a inspirace do dalšího dne.

Skořice:

Povzbuzuje, snižuje únavu a napětí, působí jako afrodiziakum.

Rozmarýn:

Silně stimuluje, povzbuzuje psychiku i tělo. Zároveň ale uklidňuje, odhání deprese, pocity úzkosti a uvolňuje vnitřní napětí. Podporuje trávení a chuť k jídlu. Na jeden šálek nálevu použijte jednu lžičku sušené rostliny a louhujte 5 minut.

Úprava artyčoku

Tue, 17 Jan 2012 15:26:00 +0100

Artyčoky, podobné bodlákům, jsou původem ze severní Afriky. Dnes se podávají také v Evropě.

Artyčoky konzumujeme syrové jako salát s panenským olivovým olejem a zakapané citrónovou šťávou. Výborné jsou i dušené, grilované, smažené i pečené s různými náplněmi. Hojně se také nakládají. Existuje několik druhů, které se liší velikostí, tvarem i barvou. Na Evropských trzích najdeme fialové, zelené a bílé. Artyčoky vybíráme raději menší, kulaté. Listy by měly být hladké. Místo čerstvých artyčoků můžeme použít konzervovaná lůžka artyčoků.

Při seříznutí stonku na řez přiložíme plátek citronu, aby řez nezhnědl, a přivážeme ho. Stonky artyčoků můžeme přidávat do polévek a dušených pokrmů. Někdy musíme listy, které zůstanou po odstranění vnějších listů, ještě nahoře zkrátit, abychom odstranili tuhé části. Uvařený artyčok poznáme podle toho, že se lístky dají snadno vytáhnout.

Při jídle držíme artyčok levou rukou a pravou odtrháváme dužnaté listy. Namáčíme je v omáčce a vysáváme. Dužnaté lůžko pak dojíme příborem. Zárodky kvítků na lůžku, které jsou nejedlé, odstraníme nožem. Kvalitní artyčok je na stisk pevný a při zmáčknutí křupne.

Med a jeho význam v kuchyni

Thu, 12 Jan 2012 19:42:00 +0100

I když med s příchodem cukru ztratil svou vůdčí roli ve sladké kuchyni, zůstává pro svou intenzivní vůni ideální potravinou a sladidlem.

Není jen lahodnou pomazánkou na chléb, ale také skvěle okoření perník, kynuté těsto nebo dezerty. Vydatné masité pokrmy marinované v medu nebo medem potřené a pečené v troubě získají krásně křupavou kůrku. Jelikož med rychle karamelizuje, neměli bychom ho péct při vyšší teplotě než 220°C.

Chuť medu výrazně závisí na druhu medonosné rostliny. Některé druhy mají velmi jemnou, květinovou chuť, jiné zase nakyslou nebo nahořklou. Světlé, průzračné druhy jsou spíše jemné, zatímco tmavé mají většinou výraznou chuť. Podobně jako u vína lze i u medu určit kvalitu jednotlivých ročníků. Podle povětrnostních podmínek nebo teploty chutná med pokaždé trochu jinak, i když pochází od téhož včelaře a podle etikety je to týž druh.

Druhový med musí alespoň z 51% pocházet ze včelího sběru, v němž převládá jedna medonosná rostlina. Jemný květový med pochází z nektaru a pylu květin a květů rostlin v hlavním květovém období. Lesní med je produktem medovice, která zůstává na jehličí a listech stromů po napadení mšicemi. Je znatelně tmavší a mírně natrpklý. Mezi oblíbené druhy patří med jedlový a borový.

Med má být vzduchotěsně uzavřen a uložen na tmavém místě při teplotě asi 15 °C. Podle druhu si zachová plné aroma až dva roky. Chceme-li nahradit cukr medem, snížíme množství cukru v receptu o čtvrtinu a množství tekutiny o osminu.

Variace nudlového těsta

Sun, 08 Jan 2012 18:43:00 +0100

Nabídka hotových těstovin se na našem trhu stále rozšiřuje, přesto není nad domácí nudle, které lze snadno připravit.

Variace nudlového těsta:

1) Základní nudlové těsto:

350g hrubé mouky, 2 vejce, 50ml vody, sůl, máslo

2) Italské nudlové těsto:

300g hladké mouky, 3 vejce, 80ml vody (nebo 2 lžíce olivového oleje)

3) Červené těstoviny:

Do vajec vmícháme 3 lžíce rajčatového protlaku

4) Bylinkové těstoviny:

Spolu s vejci do těsta zapracujeme 3 lžíce nadrobno nasekaných bylinek, jako je petrželka, pažitka, bazalka, apod.

5) Šafránové těstoviny:

Špetku šafránu namočíme do 2 lžic horké vody, necháme chvíli vyluhovat a pak šafrán i s výluhem přidáme do základního těsta.

Nudlové těsto můžeme obarvit mnoha dalšími způsoby např. šťávou z červené řepy, karotky, světle žlutým kořením zvaným kurkuma. Fantazii se meze nekladou. Místo bílé hrubé mouky lze použít celozrnnou mouku. Po usušení je však skladujeme kratší dobu než těstoviny připravené z bílé mouky.

Tajemství omelet

Wed, 04 Jan 2012 18:45:00 +0100

Příprava omelety patří mezi jednoduché recepty, ovšem ne vždy se nám povedou tak, jak bychom chtěli. Máme pro vás několik rad, jak vylepšit omeletové těsto.

1) Do sladkých omelet místo části mléka přidáme kyselé mléko nebo podmáslí. Do slaných omelet pak nízkostupňové pivo.

2) Pokud chceme, aby omelety měly zlatavou barvu, přidáme do těsta trochu rozpuštěného másla.

3) Abychom omlety neměli příliš suché, pečeme je raději silnější a kratší dobu.

4) Z upečených slaných omlet můžeme nakrájet širší nudle a podávat je jako přílohu k masu. Sladké omeletové nudle podáváme s ovocnou šťávou.

5) Kromě omelet z litého těsta můžeme připravit i vaječné omelety bez tekutiny nebo jen s 1 lžičkou tekutiny na 1 vejce a bez mouky.

6) Při přípravě těchto druhů omelet platí pravidlo – omeleta se peče při vyšší teplotě a po minutě je hotová. Pečeme ji jen po jedné straně, spodní část má být opečená a vrchní mírně krémová.

7) Před dopečením můžeme omeletu posypat nastrouhaným sýrem, podušenými houbami, zeleninou nebo nakrájenými bylinkami a přeložit na polovinu.

8) Vaječnou omeletu lze připravit i na sladko a naplnit ji některou náplní na palačinky.

Recepty s omeletami:

- Jednoduchá vaječná omeleta

– Lehká omeleta z cukety

– Cibulová omeleta

- Vaječná omeleta s lososem

Další recepty s omeletami zde

Při pečení masa je důležitá teplota!

Sun, 01 Jan 2012 21:04:00 +0100

Teplota masa při pečení zvěřiny je zvláště důležitá. Kvůli usmrcení všech nebezpečných zárodků je důležité, aby maso dosáhlo nejméně na 10 minut teploty 80 °C.

Teprve pak lze považovat pokrm za zcela nezávadný. Stupeň teploty pečeného masa lze přibližně zjistit tlakem prstu na povrch – čím méně se maso poddává tlaku, tím vyšší je jeho teplota.

Mnohem spolehlivější je ovšem přeměření teploty uvnitř masa pomocí kuchyňského teploměru. Vpichuje se před koncem pečení do místa, kde je vrstva masa nejsilnější, ale nesmí se dostat do tukové tkáně nebo těsně ke kosti.

Nejspolehlivější jsou digitální teploměry, které na stupnici prakticky ihned ukážou dosaženou teplotu. Jestliže teploměr ukazuje teplotu jen 50 až 60°C, je maso uvnitř dosud krvavé, teplota 65 až 70°C znamená střední propečení (medium) a při teplotě 75 až 80°C je maso zcela propečené.

Může vás zajímat:

- Nákup drůbežího masa

- Recepty na správnou úpravu masa

- Jelení maso

Recepty : Maso, pečené, vařené, dušené

- Skopové, telecí a jiné maso

- Vepřové maso

- Zvěřina

Jak předejít novoroční kocovině!

Thu, 29 Dec 2011 19:26:00 +0100

Silvestr, poslední den roku, je svátkem svatého Silvestra. Je spojený s bujarými oslavami a slaví se po celém světě. Máme pro vás několik rad, jak na kocovinu.

1) Nepijte alkohol na lačno! Pojídání během pití vám pomůže vstřebat alkohol stejně, jako když začínáte popíjet s plným žaludkem.

2) Snažte se alkohol moc nemíchat! Míchání alkoholu může vaši kocovinu zjevně zhoršit.

3) Pijte hodně vody! Především velké množství vody byste měli vypít před spaním. Pití velkého množství vody vám pomůže předejít dehydrataci a zabránit kocovině či alespoň snížit její závažnost.Mezi alkoholickými drinky si vždy dejte sklenku vody.Při kocovině popíjejte pomerančový nebo rajčatový džus, ty pomáhají tělu odbourat rychleji alkohol.Vyhněte se bublinkovým nápojům jako je šampaňské nebo likéry mixované s perlivými nápoji.

4) Čím kvalitnější alkohol pijete, tím snížíte riziko kocoviny!

5) Pijte pomaleji! Rychlejší tempo pití zvyšuje šanci, že ráno budete mít kocovinu.

6) Vypijte sklenici mléka před spaním.

7) Rehydrujte se! Nejdůležitější věcí je napravit „pomejdanovou“ dehydrataci.

8) Při kocovině pojídejte zdravé jídlo a pijte zdravé nápoje! Správná jídla a nápoje vám pomohou snížit symptomy kocoviny.

9) Dopřejte si chřest. Protikocovinové vlastnosti chřestu jsou podle vědců přítomny v celé této zelenině a zůstávají stabilní dokonce i po vaření a po úpravách ve vysokých teplotách.

10) Dejte si silný vývar! Polévka by vás měla postavit na nohy už proto, že tuk váže alkohol.

11) Při kocovině vynechte namáhavé cvičení či studenou sprchu!

Vánoční tradice u nás

Fri, 23 Dec 2011 09:28:00 +0100

Jaké jsou Vánoční tradice a oblíbené vánoční recepty?

Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.

S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 18. století se součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří dál. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá.

24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.

Se štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem.

Vánoční cukroví

Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typická vůně je vanilka, koření skořice.
Betlémské světlo

Jednou z novodobých vánočních tradic je betlémské světlo, které rozvážejí skauti. Světlo se každoročně zapaluje v Betlémě, a posléze putuje napříč Evropou. Do Česka betlémské světlo putuje z Vídně, kde jej rakouští skauti předávají o neděli Gaudete delegacím z celé Evropy; pro české země jej přebírají brněnští skauti, kteří jej v sobotu rozvážejí před 4. nedělí adventní, takže je pak k dispozici v kostelech, na náměstích, vánočních trzích, knihovnách apod.

Tip:

– Vánoční cukroví (celkem 194 receptů)

– Recepty – Rybí polévka pro vánoční stůl

– Recepty na vánoční cukroví: Kdy začít péct

– Co je to vlastně Advent?

-wikipedia | foto:sxc

Cukrářské umění

Thu, 08 Dec 2011 21:17:00 +0100

Základem sladkého cukrářského umění je těsto. Kynuté těsto používáme především při přípravě sladkých chlebíčků, ovocných koláčů a bábovek.

Na paštičky, záviny, některé druhy dortů a drobného cukroví používáme listové těsto, které stejně jako křehké těsto připravujeme z většího množství tuku.

Křehké těsto je výborné na vyložení koláčové formy a předpečení naslepo tvoří dobrý základ pro náplň z čerstvého ovoce. Na věnečky, banánky, větrníky používáme odpalované těsto. Piškotové těsto, které připravujeme bez tuku je výborné se smetanovými a krémovými náplněmi. Třené těsto je polotekuté a peče se ve formě, protože by se jinak rozteklo.

Při výrobě jemného pečiva jsou důležitou součástí krémy a polevy. Tradiční je máslový krém, který však ztrácí na popularitě pro svůj vysoký obsah tuku, zatímco cukrářský krém je ušlehán zcela bez tuku z mléka, žloutků, cukru a mouky a lze jej ochutit vanilkou, čokoládou, alkoholem nebo kávou.

Vedle čokoládové polevy se s oblibou používají polevy připravované z aromatizovaného cukru nebo alkoholu. Bílé polevy a fondán se s oblibou používají ke zdobení nebo i k potahování těsta.

Zelenina v podzimní kuchyni: brokolicový krém

Thu, 24 Nov 2011 07:38:00 +0100

Nevíte, co si dát k večeři? Chtěli byste něco lehkého, a přitom se dobře zasytili a pochutnali si? Udělejte si jednoduchou zeleninovou polévku.

Brokolicový krém s tofu

Suroviny:

brokolice ( 400 – 500g)
1 – 1,5 l vody
1 velká cibule
řepkový nebo slunečnicový olej vhodný pro tepelnou úpravu
solčanka
zeleninový bujon bez glutamátu (seženete v DM drogerii)
hraška na zahušťování
sojová smetana 125 – 250 ml
balíček tofu (uzené nebo natural)

Příprava:

Brokolici rozebereme na větší růžičky a důkladně propláchneme. Do konvice si dáme vařit vodu. Cibuli nakrájíme na jemno a osmahneme na malém množství oleje do zlatava. Poté k ní přidáme brokolici a podlijeme vodou. Přidáme lžičku solčanky a zeleninový bujon. Vaříme 10 – 15 minut. Následně odstavíme, rozmixujeme tyčovým mixérem, zalijeme sojovou smetanou a zahustíme hraškou. Ještě na pár minutek vrátíme na sporák, dobře promícháme a necháme převařit s hraškou. Na závěr do polévky vmícháme na drobné kostičky nakrájené tofu.

Může vás zajímat: Brokolicový krém | tradiční Recept

Tipy a rady:

Pokud se snažíte o redukci hmotnosti, smetany dejte opravdu jen málo, nebo ji zcela vynechejte.
Polévka je samozřejmě vhodná i k obědu, ale v tom případě ji doplňte kouskem pečiva.
Tofu můžete do polévky přidat pokrájené na kostičky, nebo ho rozmixovat spolu s brokolicí. (Uzené je lepší na kostičky, natural zase rozmixované. Možná Vám to bude chutnat právě naopak, ale to už je na vás).

Jana Škramlíková, DiS.

Jana Škramlíková je guru na stravu

Další recepty s brokolicí:

– Smažená brokolice

– Zapečená brokolice

– Brokolice zapečená se šunkou

– Quiche s brokolicí, paprikou a pažitkou

– Smažená brokolice v sýrovém těstíčku

– Krémová polévka z brokolice

– Plněné žampiony brokolící

– Brokolicová polévka s nivou

– Brokolicový salát

– Brokolicová polévka se slaninou

Zelenina v podzimní kuchyni - Kapusta

Thu, 10 Nov 2011 07:49:00 +0100

Jsem ráda, že se čím dál více lidí zajímá o zdravou výživu a chápe význam důležitosti konzumace ovoce a zeleniny podle jejich sezony. Někomu ale může činit potíže, hlavně na podzim a v zimě, ty správné druhy zeleniny vhodně zpracovat a začlenit do jídelníčku. Proto vás během podzimu a zimy budu zásobovat recepty se zeleninou charakteristickou pro tato období.

Kapusta

Stejně jako zelí patří mezi košťálovou zeleninu, oproti zelí je ale kapusta měkčí. Kapusta má ve srovnání se zelím vyšší obsah sacharidů, bílkovin i vlákniny. Je velmi cenným rostlinným zdrojem vápníku. Z minerálních látek obsahuje ještě draslík, železo, hořčík, jód, zinek a selen. Z vitaminů obsahuje kapusta hodně betakarotenu, vitaminy skupiny B a vitamin C. Snižuje hladinu cholesterolu a riziko vzniku infarktu. Díky vláknině působí pozitivně na střevní sliznici a jako zdroj vitaminu C pomáhá chránit tělo před infekcí.

Pár receptů:

– Zapečená kapusta

– Mleté maso zapečené v kapustě

- Karbanátky s kapustou

- Kapustová polévka | Recept

Kapustové zelí

Suroviny: / 2 – 3 porce

1/2 hlávky kapusty
Sůl
Sojová omáčka tamari
Mletý kmín (případně drcený)
Ocet (jablečný, vinný)
2 lžičky kukuřičného škrobu

Příprava:

Hlávku kapusty rozkrojíme na půl, odřízneme košťál a propláchneme pod proudem studené vody. Poté kapustu nakrouháme, vložíme do hrnce a podlijeme tudenou vodou (asi 3 cm od dna). Do hrnce ještě přidáme půl lžičky soli, zakápneme sojovou omáčkou a přidáme kmín. Přivedeme k varu a dusíme kapustu pod pokličkou do měkka (cca 10 min). Pokličku odendáme a zakápneme octem (ocet si přidají je ti, kteří mají rádi zelí jemně sladkokyselé). 2 minutky podusíme s octem a poté přidáme kukuřičný škrob rozmíchaný v trošce studené vody. Ještě tři minutky vaříme a kapustové zelí je hotové.

Rady a tipy:

Kapustové zelí nemusíte ničím doslazovat, kapusta je příjemně sladká sama o sobě.
Kapustové zelí můžete použít jako přílohu k hlavnímu jídlu, ale také jako zeleninový přídavek ke svačinám.
Zbylou půlku kapustové hlávky použijte třeba na kapustovou polévku.

Jana Škramlíková, DiS.

Jana Škramlíková je guru na stravu

Je vám zima? Dejte si zázvor

Tue, 25 Oct 2011 08:14:00 +0200

Je vám zima? Možná už jste zjistili, že jenom teplá bunda to nespraví. Pokud je člověk promrzlý, jak se říká „až na kost“, musí se zahřát také zevnitř. Jak to udělat?

Samozřejmě nám pomohou teplé pokrmy či nápoje, jako je polévka nebo čaj, jejich efekt však není tak účinný, jako u potravin, které mají v těle zahřívající efekt samy o sobě, bez ohledu na to, zda jsou teplé nebo ne. Jednou z takových potravin je zázvor.

Zázvor (Zázvorovník lékařský)

Zázvor je vytrvalá tropická bylina. Dosahuje výšky kolem 1 metru, má dlouhé kopinaté listy a žluté květy s červenými okraji, které se podobají květům orchideje. Používaná část je oddenek, tzv. podzemní stonek (kořen).

Domovem zázvoru je Asie a v čínské a indické medicíně hraje od dávnověku velice významnou roli.

Obsahové látky zázvoru

Zevnějškem nenápadný kořen v sobě skrývá skutečnou pokladnici obsažených látek. Najdeme v něm široké spektrum éterických olejů i ostře chutnající směs pryskyřic, jejíž hlavní složkou je zázvorový olej. Oleje a pryskyřice, dávají zázvoru jemnou a příjemně aromatickou vůni.

Účinky závoru

Podporuje trávení
Díky svému uklidňujícímu vlivu na žaludek je předepisován při léčbě zánětů žaludku, žaludeční nevolnosti a zvracení, a zároveň při poruchách žlučníku a slinivky břišní.
V léčitelství je používán k úpravě menstruačního cyklu, jako ochrana před respiračními i střevními chorobami a k ulehčení potíží při nadýmání a střevních křečích.
Podporuje krevní oběh a látkovou výměnu
Snižuje nadměrnou zánětlivost
Působí jako afrodisiakum
Zevně je zázvorová silice předepisována proti revmatismu

Kde a v jaké formě se prodává zázvorový kořen?

Zázvorový kořen dnes zakoupíte běžně ve větším obchodě s potravinami.

Sušený zázvor najdete mezi ostatním kořením, buď samostatně, nebo jako součást kořenících směsí (většinou indický, čínských…). Sušený zázvorový kořen bývá také často součástí čajových směsí, například: zahřívající směs se zázvorem, pomeranč se zázvorem atd..

Čerstvý zázvor naleznete zpravidla mezi zeleninou a ovocem. Prodává se na váhu, takže si vyberete podle potřeby větší či menší kousek. Při nákupu si kořen důkladně prohlédněte. Čerstvé kořeny zázvoru mají být pevné a hladké a nesmí být napadeny plísní.

Další formou zázvoru je kandovaný zázvorový kořen nebo zázvor naložený v medu, který si můžete připravit i sami doma.

V čínské kuchyni jsou velmi užívané nakládané zázvorové plátky.

Použití zázvoru

Asi nejčastěji se zázvor běžně používá do čaje. Horký čaj se zázvorem, kapkou citronu trochou medu je vhodným nápojem při počínajících známkách nachlazení nebo chřipky. Pro přípravu čaje můžete použít čerstvou zázvorovou šťávu.

Příprava zázvorové šťávy:

Zázvorový kořen omyjeme, neloupeme a rovnou na jemném struhadle nastrouháme. Při strouhání pouští kořen šťávu, takže je lepší strouhat ho do hlubší nádoby. Nastrouhaný zázvorový kořen vymačkáme v sevřené dlani. Vymačkanou zázvorovou šťávu přelijeme přes jemné sítko do čisté, uzavíratelné nádoby (nejlépe skleněné) a tu uložíme do chladničky. Před použitím je nutné skleničku od dna promíchat, jelikož na dně se tvoří tužší sedlina.

Zázvor je výborným kořením do mnoha pokrmů. Podle toho, kdy se zázvor přidá při vaření do jídla, rozvine svou chuť. Nejsilněji voní, pokud ho přidáme až v závěru vaření. Recept na pokrm se zázvorem naleznete ZDE.
Se zázvorem zacházejte opatrně, je velmi aromatický a nesmí se to s ním přehánět. Do čaje vám postačí 2–3 čajové lžičky zázvorové šťávy.
Zázvor není vhodný pro těhotné ženy.

Skladování zázvoru

Zázvorovou šťávu skladujte v chladničce maximálně týden.
Neoloupaný zázvor se dá skladovat v chladničce 2–3 týdny a poté se loupe až těsně před použitím.
Pokud ho chceme skladovat déle, můžeme ho zmrazit.
Kandovaný zázvor se dá skladovat neomezeně.
Mletý zázvor se uchovává v tmavých, dobře uzavřených nádobách.

Jana Škramlíková, DiS.

Jana Škramlíková je guru na stravu

Rafinované dezerty

Wed, 12 Oct 2011 19:45:00 +0200

Sladká smetana je odedávna oblíbená pochoutka, z níž lze připravit lahodné dezerty.

Mezi výtvory cukrářského umění patří krém krémů bavarois, italská vařená smetana panna cotta, francouzský crème brûlée, zasklívaný zkaramelizovaným cukrem, nebo čokoládová pěna mousse au chocolat či Charlotta, cukrářské piškoty se šlehanou smetanou a ovocem. Parafait se říká mraženému smetanovému krému.

Angličané připravují svůj trifle z chlebíčků z třeného těsta, nakrájeného na kousky. Ty se pokapou scherry, potřou malinovou marmeládou a navrství do mísy s čerstvým bobulovým ovocem a vše se bohatě zdobí šlehanou smetanou.

Italové zase podobný dezert s kandovaným ovocem nazývají zuppa inglese neboli anglická polévka. V zapomenutí upadl u nás dříve oblíbený rajský moučník z piškotů slepovaných meruňkovou marmeládou, pokapaných pomerančovou šťávou vrstvených se žloutkovým krémem.

Sušená rajčata

Fri, 07 Oct 2011 19:20:00 +0200

Sušená rajčata se zpravidla připravují z rozpůlených vejčitých rajčat, která se suší na slunci tak dlouho, až získají kožovitou strukturu.

V Itálii však tímto způsobem rádi konzervují i kulatá rajčata, zvláště třešňová s tenkou slupkou. Navlékají se za stopku na nit a zavěšují se uvnitř na chladné, suché místo, kde zůstávají až do zimy. Kdo si oblíbil výraznou chuť sušených rajčat jako lahodnou přísadu, může si vybrat mezi pouze sušenými, nebo sušenými a nakládanými v oleji.

Jedno nebo dvě nadrobno nakrájená sušená rajčata dodají jídlu typickou rajčatovou příchuť. Ta bude ještě intenzivnější, pokud je před použitím na 30 minut namočíme do teplé vody.

Majoránka jako afrodiziakum

Sun, 02 Oct 2011 18:56:00 +0200

Mnohostranně použitelná majoránka je botanicky příbuzná keříčkové rostlině. Má křehké tmavozelené lístky, které mají silně kořeněnou chuť čerstvé i sušené.

Majoránkou se koření především syté, tučné pokrmy. U nás hlavně zabijačkové pochoutky – vydatné polévky či jídla z jednoho hrnce, bramboráky atd. Není to jen z chuťových důvodů. Majoránka obsahuje určité hořčiny a třísloviny, které uklidňují žaludek a povzbuzují trávení.

Majoránka je rovněž nezbytná při kořenění některých uzenin. Dodává však pikantní nádech i lehčí stravě jako některým zeleninovým polévkám, telecímu masu a pokrmům z rajčat.

V době antiky oceňovali majoránku nejen jako koření, ale i jako symbol štěstí a lásky. Proto dostávali snoubenci při svatbě majoránkový věnec. Odvržení milenci se pokoušeli znovu získat svou vytouženou tak, že potřeli její dveře majoránkovým olejem. Rovněž řecké lékařství pokládalo toto koření za pomocný prostředek v záležitostech lásky a doporučovalo „málo schopným“ manželům víno okořeněné majoránkou. Účinky podporující milování nepocházely podle mýtů jen tak odněkud – bylina nebyla zasvěcena nikomu menšímu než bohyni lásky Afroditě.

Belgické pralinky

Wed, 21 Sep 2011 13:11:00 +0200

O tom, kdo vlastně pralinky vynalezl, existuje mnoho spekulací. Název bývá spojován se jménem knížete Choisol du Plessis-Praslina.

Jestli ho však v roce 1663 při říšském sněmu v Řezně překvapil jeho kuchař zvláštním pamlskem, čokoládou politým bonbonem z oblíbené mandlové pochoutky, nebo zda vznikly při nehodě v kuchyni, při které se mísa oloupaných mandlí a hrnec praženého cukru spojily na zemi ve slavný konfekt, není jasné. Jisté je, že syn výrobce čokolády Jean Neuhaus v roce 1912 vytvořil první čokoládovou skořepinu, a tím dopomohl belgickým pralinkám ke slávě.

Pokud se do té doby musela pevná hmota pralinky potahovat čokoládou, bylo od této chvíle možné dodat pralinkám chuť i tekutou náplní, například ovocnými pálenkami, likéry, krémy nebo čokoládovou ganache. Asi nejznámější belgickou pralinkovou specialitou je Manon. Neuhaus vyvinul rovněž známé balení „ballotins“, které umožňuje rozesílání pralinek do celého světa.

Burčák

Tue, 13 Sep 2011 10:00:00 +0200

V době vinobraní je nakvašená hroznová šťáva velmi oblíbeným lahodným nápojem. U nás se tento nápoj nazývá burčák.

Obsahuje vyvážený a chuťově harmonický poměr alkoholu (2–6%), cukru a kyselin. Jde o meziprodukt při výrobě vína, který bývá k dispozici několik dní po začátku kvašení moštu. Na trhu se objevuje spíše burčák z bílých hroznů, jen zřídka se objevuje červený burčák z modrých hroznů. Má chuť nasládlého hroznového moštu s příchutí kvasnic a bublinek. Pije se teplý, respektive nechlazený. Nápoj stále kvasí, a tak se vlastně sám ohřívá.

V každém stádiu kvašení má burčák své nadšené obdivovatele. Obsahuje významné množství vitamínů a dalších složek, které ten pravý burčák utváří. Díky přítomnosti kvasinek vysoký obsah vitamínu B. Podle odborníků i babských rad má pozitivní vliv na vlasy a nehty. Prospívá také naší nervové soustavě a díky slabému obsahu alkoholu má kladný efekt i na naše srdce a cévy. V České republice se burčák pije hlavně na Moravě. V sousedním Rakousku, Německu a na Slovensku je tento nápoj také značně oblíbený.

V Německu, především v severních vinařských oblastech, federweisser, ale také rauscher nebo sauser. V Rakousku se nabízí letošní víno heuriger, které od 11. listopadu přitahuje na okraj Vídně mnohé ctitele vína.

Sušené ovoce

Wed, 07 Sep 2011 19:17:00 +0200

Sušení ovoce je známé již po tisíciletí. Ovoce se suší na slunci nebo ve stínu tak dlouho, až se téměř zbaví tekutiny. Takto konzervované plody vydrží při správném skladování měsíce.

Jsou velmi sladké, aromatické, plné vitaminů a živin. Sušené, kandované a někdy i glazované ovoce bývá k dostání po celý rok, ovšem o Vánocích je naprosto všudypřítomné, protože nastane čas štol, vánoček, ovocných chlebíčků, fíků a datlí.

Na trhu najdeme sušené plody často sířené, aby byly chráněny před napadením hmyzem. Kvůli zdraví bychom se jim měli vyhýbat nebo je alespoň před použitím důkladně omýt. Sušené plody můžeme používat do sladkých i slaných pokrmů. Kromě jablek, meruněk, bobulového ovoce, hrušek, třešní a broskví obohacuje trh sušené exotické ovoce jako ananas, banány, mango nebo papája.

Při pečení jemného pečiva hraje významnou roli vzhled použitého ovoce. Proto zde sáhneme po kandovaném nebo glazovaném ovoci. Kandované ovoce se však nepoužívá pouze na ozdobení koláčů, dortů a koktejlů, ale i do anglického švestkového pudinku nebo italské cassaty.

Před kandováním se ovoce krátce povaří a potom se zvolna vaří v cukerném sirupu. Nejrozšířenější jsou kandované višně nebo zázvor, ale kandují se také plátky pomeranče a citronu i samotná pomerančová a limetová kůra. Oranžát a citronát se zase vyrábějí z kůry hořkých pomerančů a cedrátu. Naproti tomu glazované ovoce je pouze potažené cukrovým sirupem, a proto není tak sladké jako kandované. K dostání bývají glazované třešně a pomeranče, ale je možné glazovat i květy fialek, černého bezu nebo lístky růží.

Základní postupy sterilování

Mon, 29 Aug 2011 17:58:00 +0200

Jednoduchým sterilováním při teplotě 85 – 100 stupňů C se zničí mikroorganismy a ovoce, zelenina nebo houby si zachovají svou chuť, vůni i barvu.

Aby se však kompoty, ovoce ve vlastní šťávě, sterilovaná zelenina a houby nezačaly kazit, musíme dodržovat základní postup. Když ho zvládneme, nic nestojí v cestě vytvářet ve sklenicích krásné kompozice chutí i barev.

Sterilace krok za krokem

1) Sklenice a víčka (i nová) umyjeme saponátem, opláchneme a vyvaříme. Pak je necháme okapat nebo usušíme v horké troubě. Nikdy je neutíráme. K umytí sklenic lze využít také myčku na nádobí.

2) Sklenice naplníme ovocem, zeleninou nebo houbami, zalijeme nálevem a víčko upevníme hlavicí nebo zašroubujeme.

3) Na dno zavařovacího hrnce naskládáme sklenice, zalijeme je nejméně do čtvrtiny, nejvýše do poloviny výšky vodou. Použijeme-li teplý nálev, může být voda v hrnci horká. Zkrátíme tak dobu zahřívání na teplotu potřebnou ke sterilaci, čímž se uchová více vitaminů. Hrnec zakryjeme. Vodu rychle uvedeme do varu a sledujeme teplotu a čas, které se u jednotlivých druhů ovoce a zeleniny liší.

4) Po ukončení sterilace sklenice vyjmeme na podložku, která nesmí být studená. Můžeme je také ochladit doléváním studené vody do hrnce. Ta však nesmí přijít na sklenice, protože by praskaly.

5) Po zchlazení sklenice obrátíme dnem vzhůru, čímž prověříme, zda víčka těsní. Zjistíme to i poklepem, měla by vydávat dutý zvuk.

6) Sklenice opatříme štítkem s názvem a datem a uložíme v suchu, temnu a chladu.

Nakládané ovoce

Thu, 25 Aug 2011 12:32:00 +0200

Čerstvé ovoce se dá velice dobře nakládat do vysokoprocentního alkoholu. Obě složky z toho mají užitek.

Ovoce odebere alkoholu jeho typickou chuť a tekutina přijme vůni ovoce, které je v něm naloženo. Rum, gin a brandy velmi dobře doplňují chuť letního nebo podzimního aromatického ovoce, třešňovice se výborně hodí k nakládání malin, ostružin a jahod, ale i ananasu. K hroznovému vínu a meruňkám je vhodná whisky. Zásadně nakládáme zcela zralé ovoce, nikoli přezrálé, které nedrží tvar.

Bobulové ovoce, meruňky a broskve nakládáme syrové, hrušky, jablka, švestky a ryngle je lépe nejdříve krátce povařit. Ovoce musí být vždy zcela zalité alkoholem. Před vzduchotěsným uzavřením je dobré odstranit případné bublinky.

Oblíbeným způsobem nakládání v alkoholu je postupné přidávání ovoce podle jeho dozrávání během celého léta nebo podzimu. Často se také ovoce současně zasypává krupicovým cukrem.

Banány

Tue, 16 Aug 2011 15:37:00 +0200

Na škrob bohaté banány jsou plody 3–8m vysokého, palmě podobného banánovníku.

Banány rostou podél středové osy z červenofialových květů v několikapatrových trsech po 10–25 plodech. Vedle známých velkých banánů, které se do Evropy dovážejí hlavně ze západní Indie, Střední a Jižní Ameriky či z Kanárských ostrovů, můžeme v poslední době vidět na trhu i malé, aromatické banány zvané baby banány, dovážené z Kolumbie, Malajsie a Thajska.

Z Afriky pocházejí méně známé zeleninové banány, které jsou vhodné na vaření a opékání. Tyto poměrně velké banány jsou v některých rozvojových zemích základní potravinou a v poslední době nabývá na významu i jejich vývoz do Evropy.

Banány se sklízejí zelené, a až na místě dozrávají uložené ve speciálních dozrávajících halách s kontrolovanou teplotou a vlhkostí. Správné zralosti zde dosahují asi za 20 dní. Plody této nejstarší kulturní rostliny na světě jsou velmi oblíbené, podobně jako jablka. Pro výtečnou medově sladkou chuť i obsah zdraví prospěšných látek se zkonzumuje obrovské množství banánů. Při nákupu se vyhýbáme přezrálým, skvrnitým plodům, které rychle moučnatí. Na rozdíl od jiného ovoce neukládáme banány do chladničky, kde rychle černají a ztrácejí aroma.

Paprika a chilli papričky

Fri, 12 Aug 2011 13:54:00 +0200

Paprikové rostliny nás zásobují nejen zeleninou, ale i ostře aromatickým kořením. Patří k čeledi lilkovitých a pocházejí z Jižní Ameriky.

Zpočátku byly papriky pro své zářivě červené plody pěstovány jako okrasné rostliny. Teprve o několik století později byly oceněny jako chutná zelenina a palčivé koření. Za svou ostrost děkuje „španělský pepř“ kapsicinu, látce obsažené především v semenech a v bělavých přepážkách plodu. K nejznámějším kořením pocházejících z těchto rostlin patří paprika a kajenský pepř.

Papriku získáváme ze zralých červených plodů papriky roční. Na rozdíl od zeleninové papriky se její úzké, špičaté plody nejprve suší a pak melou. Barva, aroma a stupeň ostrosti získaného prášku záleží na použité části plodu. Čím více semínek a dělících žeber je semleto, tím ostřejší je koření. Paprika je stejně jako černý pepř univerzálně použitelným kořením. Bez ní jsou nemyslitelné maďarské speciality – salámy, guláše, klobásy a perkelty. Hodí se ale i do jiných dušených pokrmů, do pokrmů ze zeleniny, tvarohu či sýra. V horkém tuku velmi rychle hořkne, ale zase v něm získá intenzivní vůni a chuť, proto ji necháváme v horkém tuku rozvinout nejvýše 30 vteřin.

Kajenský pepř se vyrábí ze sušených plodů odrůdy Capsicum frutescens a je zřetelně ostřejší než jeho příbuzná pálivá paprika. Podlouhlé plody okořeňují především indické, orientální a jihoamerické pokrmy. Kromě toho jsou nepostradatelné v ostrých směsích koření, jako je tabasco, omáčka chilli, sambal oelek a karí. Protože ostrost kajenského pepře se tepelnou úpravou zvyšuje, musíme jej dávkovat opatrně.

Mezi papriky patří rovněž různé malé plody, které se prodávají nakládané v octě a solném roztoku. I zde závisí ostrost a aroma na druhu a stupni zralosti. Například olivově zbarvené papriky anaheim mají jemnou chuť, na rozdíl od italských papriček peperoncini, které jsou středně ostré, nebo extrémně ostrých třešňových papriček či papriček ptačí oko.

Bramborové těsto

Wed, 10 Aug 2011 18:59:00 +0200

Knedlíky z bramborového těsta patří k tradičním přílohám české kuchyně. Připravují se mnoha způsoby.

Obavy, že se knedlíky nepovedou a rozvaří se, vedou mnohé k tomu, že raději koupí hotové knedlíky nebo polotovar v prášku, což je jistě škoda. Zvládnout přípravu bramborových knedlíků znamená obohatit rodinný jídelníček.

Na bramborové těsto se nejlépe hodí brambory uvařené den předem. Připravujeme ho však také z čerstvě uvařených brambor ve slupce i oloupaných, které ještě horké prolisujeme a pak necháme vychladnout.

Do těsta dáme 1 vejce, nanejvýše 2, vhodnější je však přidat navíc pouze jen žloutek.

Do bramborového těsta používáme většinou hrubou nebo polohrubou mouku, škrobovou moučku můžeme nahradit větším množstvím hrubé krupice.

Těsto připravujeme těsně před vařením, protože brzy řídne. Bramborové těsto zpracováváme nejprve nožem s kulatou špičkou a potom ho zpracujeme rukama.

Těsto rozdělíme na 3–4 stejně velké díly a z každého utvoříme podlouhlou šišku. Knedlíky by měly mít průměr cca 6 cm.

Aby se knedlíky nerozvařily, přidáme do vody na vaření 2 polévkové lžíce hladké mouky. Před krájením píchneme do knedlíků na několika místech vidličkou, aby z nich vyšla pára a nesrazily se. Kulaté knedlíky ze stejného důvodu vidličkou opatrně natrhneme.

Jedlé kaštany

Sun, 07 Aug 2011 14:26:00 +0200

Stejně jako mnoho jiných druhů ořechů pochází také i jedlý kaštan z Malé Asie. Dlouho však roste také v Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku, ale i v některých regionech Německa a Maďarska.

Plánované výsadby kaštanovníků zaměřené na velkoprodukci najdeme převážně ve Středozemí, především v Itálii. Semena dlohověkých, až 20m vysokých stromů jsou po jednom, vzácně po dvou,schována v tenké ostnité číšce, která v době zralosti pukne. Marony jsou zvláštní odrůdou jedlého kaštanu. Jsou větší a aromatičtější než běžné jedlé kaštany a hodí se především k vaření.

Bílá, v syrovém stavu moučnatě chutnající jádra jsou kryta tenkou červenohnědou slupkou, která na ořechu velmi pevně lpí. Abychom se jí zbavili, musíme kaštany na několik minut ponořit do vroucí vody a pak ji odstranit nožem. Kaštany také můžeme péci v troubě, dokud slupka nepopuká. Předtím ji však musíme křížem naříznout na vyklenuté straně každého kaštanu.

Pečené horké kaštany jsou výtečné k mladému vínu, jsou velmi syté a výživné. Vařené, dušené nebo rozemleté marony se s oblibou používají jako součást nádivek do drůbeže, hlavně do krocanů. V některých jižních evropských zemích se z kaštanů mele mouka používaná k pečení chleba.

Kromě určitého druhu maronů se běžné, v září sklizené jedlé kaštany mohou skladovat jen po omezenou dobu. Při pokojové teplotě vydrží asi týden, v neprodyšném obalu v chladničce jeden měsíc. Plody, které nechceme v dohledné době zpracovávat, můžeme usušit.

Paštikové koření

Mon, 01 Aug 2011 20:50:00 +0200

Koření hraje při přípravě paštiky velmi významnou roli. Dodává jí specifickou a neopakovatelnou chuť.

Místo hotových zakoupených směsí je lepší mít svá vlastní paštiková koření, nikoliv univerzální koření, ale podle dobrých receptů a vlastních zkušeností do každé paštiky jinou směs.

Pro masové paštiky je vhodné chilli, kajenský pepř nebo paprika. Do rybích paštik se spíše hodí fenykl, zázvor nebo nové koření. Zvěřinová paštika vyžaduje především jalovec, játrová a drůbeží paštika dobře ladí s bobkovým listem. Při použití nejrůznějších bylinek může být naše fantazie bez hranic.

Pelyněk a rozmarýn zjemní drůbeží paštiky, šalvěj, estragon a tymián zase zvýrazní rybí paštiky. Bazalka a petrželka se často používá do zeleninových paštik. Určitou opatrnost je třeba dodržovat při použití cibule a česneku. Pro jejich až nepříjemně dominantní chuť i vůni je lze použít do vydatných masových paštik.

Jahody

Wed, 27 Jul 2011 20:20:00 +0200

Ve střední Evropě se jahody začaly pěstovat již od 18. století. Mají nekonečnou řadu odrůd a liší se od sebe velikostí, barvou, tvarem, chutí a kvalitou dužiny.

U jahod platí pravidlo – čím menší a tmavší je jahoda, tím je aromatičtější. Patří mezi světlomilné bobuloviny. Vlastní jahoda je ve skutečnosti jen zdužnatělé květní lůžko, skutečnými plody jsou drobná, nažloutlá semena na jejím povrchu. Jahody se sklízejí hlavně v červnu, červenci, proto se někdy mluví o letních jahodách.

K zvláštním chutným jahodám patří například Elsanta a Cambridge Favourite, ale rozšířené jsou i odrůdy Karmen, které patří mezi nejchutnější. Celý podzim rostou „stáleplodící jahodníky“, jejichž plody jsou šťavnatější, ale méně sladké než letní jahody.

Divoce rostoucí lesní jahody, které jsou předchůdcem zahradních jahod, nalezneme často na okrajích lesa, na pasekách a při lesních cestách. Jsou podstatně menší, ale mají intenzivnější chuť i vůni.

Čaj a zdraví

Sun, 24 Jul 2011 13:08:00 +0200

Není vůbec pochyb o tom, že čaj blahodárně působí na tělo i na psychiku, každý na sobě jistě poznal jeho povzbuzující či uklidňující účinky.

Kromě toho je tu celá řada speciálních čajů, představujících skutečné zdravotní elixíry, protože každý z nich obsahuje mnoho vitaminů, minerálů a stopových prvků.

Nejznámější a nejstarší je pravděpodobně zelený čaj, chránící před mnoha onemocněními nebo pozitivně ovlivňující léčbu.

Z Číny rovněž pochází čaj pu-erch s oblibou používaný jako podpůrný prostředek při redukci váhy, stejně jako kombucha s odvodňujícími účinky a posilující imunitu.

Z Jižní Ameriky pochází maté a čaj lapacho. Maté uvolňuje svalstvo bronchů a je oceňován astmatiky. Lapacho posiluje imunitní systém a při zevním použití pomáhá při kožních onemocněních.

Konečně jihoafrickému čaji rooibos se připisují pozitivní účinky při rakovinných onemocněních a navíc svým příznivým vlivem na látkovou výměnu tuků působí preventivně proti cévním onemocněním.

Zmrzlina

Thu, 21 Jul 2011 12:37:00 +0200

Léto bez zmrzliny? Nemyslitelné. Chladivá sladkost si již získala své pevné místo mezi našimi letními i zimními pochoutkami.

Jemné americké a skandinávské zmrzlinové speciality, jogurtová nebo tofu zmrzlina, postaráno je o každou chuť a o každé přání, přičemž zmrzlináři každoročně soupeří o nové a nové chuti a jejich kombinace.

V zásadě rozlišujeme ovocné, mléčné a smetanové zmrzliny. Kromě tohoto báječného potěšení existují ještě zvláštní speciality, s oblibou podávané jako dezert, například mražený krém. Vejce se nejprve šlehají s cukrovým sirupem v horké vodní lázni, potom ve studené, a vzniklý krém se ochucuje alkoholem, ovocem, ořechy nebo čokoládou. Vzniklá směs se pak mrazí ve vysoké formě na parfait.

Semifreddo je zase specialita ze smetany, vajec, ořechů a ovoce. Náročná na přípravu je zmrzlina bomba, kterou většinou tvoří jádro z mraženého krému a dvě vrstvy smetanové zmrzliny. Typickou italskou variantou tohoto lahodného dezertu je cassata. Zmrzlinové dorty jsou rovněž velmi oblíbené.